Bígl a jezevčík
S těmito dvěma plemeny jsem měla tu možnost vyrůstat proto bych se s vámi ráda podělila o mé radosti a strasti s nimi. Asi nejdřív začnu s těmi horšími vlastnostmi. Jelikož jsou obě plemena lovecká tak s nimi mé procházky nikdy nebyly klidné. S jezevčíkem se ještě nějak dohodnete, ale bígl to je pravý tvrdohlavý kluk.
Jezevčíka jsem zažila až v jeho starších letech takže jeho mládí si nepatuji, ale byl prý výborný hlídač. Nechtěl například nikoho kromě rodičů pustit k mé kolébce. Když jezevčíkovi bylo cca 11 let nevím, jestli špatně skočil nebo šel do schodů, ale když se vrátil, měl velký hrb na páteři. U veterináře mi bylo řečeno, že na páteř jezevčíci trpí a měli by se vyvarovat chůzi po schodech. Od té doby užíval léky proti bolesti a otokům ale páteř se už nikdy nevrátila do původního stavu. Ve 13 letech začal strádat tak, že to vypadalo, že se dalších let nedožije.
Co se však nestalo, konečně jsem měla dovoleno pořídit si svého vlastního psa. Rozmýšlela jsem se nad hodně plemeny, ale nakonec zvítězil již zmíněný bígl. Úžasně zbarvený, šikovný lumpík je ten bígl. Za těch čtrnáct let jsme zažili mnoho několik vtipných i děsivých příběhů, které se nám staly. Asi nejhezčím dárkem od tohoto štěňátka bylo, že ihned co přišel do naší rodiny rozhýbal jezevčíka natolik, že s námi setrval až do svých krásných 17 let.
V prvním jeho roce přišla známá s bíglicí, že by si přála, aby měla aspoň jednou štěňátka a já se samozřejmě jako budoucí veterinářka takového přání ihned chytila. Mezi našimi bígly přeskočila jiskra a bylo to. Za pár měsíců bylo na světě 8 štěňat a můj bígl mohl být hrdým otcem. Další příhodou bylo když se B snažil napít z bazénu, který je napůl v zemi. Nevím, jak se mu to povedlo, ale za chvilku bylo slyšet pouze šplouchnutí. B plavat uměl, ale z bazénu se mu nedařilo vyškrábat, proto jsem v zápalu záchranné akce přiskočila k bazénu a vytáhla jej za obojek ven. Díky bohu, že měl obojek jinak nevím, jak bych ho tahala ven.
Poslední vtipnou historkou s bíglem bylo, když mi utekl ze zahrady. Bíglové jsou rození mistři v utkání, ale vždy se vrátil v pořádku dokonce i ve městě. No a když uviděl otevřená vrata, protože zrovna někdo vjížděl na zahradu, viděl příležitost, ale za domem bylo pole již vysoké suché řepky. Hádejte, co ho nenapadlo udělat. Chytil nějakou stopu a hup byl v řepce. Já samozřejmě vystřelila v plavkách z bazénu za ním. On však nebyl vůbec vidět, nejdřív pouze poštěkával, že našel stopu a poté jsme slyšeli jen kňourání. Kňoural, protože ztratil stopu a nevěděl kudy kam. Přes řepku nebylo nic vidět a zase nás zachránil obojek. Poté co jsem ho konečně v husté řepce našla, chňapla jsem jej za obojek a šli jsme ven. Já celá posekaná od řepky a pes venku z řepky jsme si všichni oddechli.
A teď horší zkušenosti, mého bígla jsem jako malého příliš nesocializovala, takže ostatní psi moc nemusí a černé úplně nesnáší, ale pouze feny byly v pořádku a ostatní příslušníci jeho plemene též. Takže jsme vždy venku chodili na vodítku. Což se nám několikrát nevyplatilo a dvakrát nás napadl pes. Jednou Bernský Salašnický, který byl celkem v pořádku akorát mému bíglovi začala téct krev z čumáku. Druhý boj, který byl o život mého psa, byl s pitbullem, který se dostal ze zahrady a zakousl do krku mého bígla. Nemám nic proti bojovým plemenům, ale musejí se správně vycvičit a hlídat. A ne je nechat růst jako samorost. No, ale abych se vrátila k útoku, pitbull za žádnou cenu nechtěl pustit a to jsem do něho kopala tak silně, že mi z toho odletěla bota dva metry daleko. Jen díky pomoci duchapřítomného souseda se ho podařilo zachránit.
I přestože obě dvě plemena mají jako správní lovečtí psi tvrdohlavou povahu, jsou obě tato plemena velice ohleduplná a laskavá k dětem. A dokonce i přesto, že obě tato plemena trpí na problémy s páteří, nikdy bych neměnila a určitě bych si psi těchto plemen pořídila znova.
