Začínající chovatelé

Ferda je městský holub. Ferda není ochočený. Ferda je dost teritoriální a nejradši by měl všechny holubice v holubníku pro sebe. Navíc to vypadá, že nebude ani příliš dobrý otec. Ferda má opravdu daleko k ideálu. A přesto s Ferdou začíná a padá celé naše holubaření. Ferda byl náš první holub a nějak si nedovedeme představit, že bychom o něj přišly (ač by se to díky pár velkým dravcům poletujícím v okolí, mohlo celkem snadno stát).

Ferdu našla Lů doma na dvorku jako asi právě vylétlé holoubě. Létání mu evidentně ještě moc nešlo, a protože tam Lů měla děti, rozhodla se toto holoubě umístit do voliéry ke křepelkám. Aby na něj děti nešahaly a případně od něj něco nechytly. Až pak psala Kájině, zda to nevadí. Ta jí samozřejmě řekla, že kvůli přenosu nemocí by byla vhodná karanténa. Načež jí Lů oznámila, že už je ten holub u křepelek dva dny. Tím byla tato konverzace uzavřena, protože se obě shodly, že po takové době už nemá karanténa smysl a prostě se uvidí.

Kupodivu to holoubě i křepelky přežili.

Holoubě, které svým tmavě šedým zbarvením (až později jsme zjistily, že se mu říká kapraté) až tak nepřipomínalo klasické městské holuby, se naučilo chodit s křepelkami na noc do jejich vnitřní ubikace. A tak nějak spontánně mu Lů začala říkat Ferda.

Bylo před prázdninami, takže si i Kájina našla čas, aby se přijela na toho slavného Ferdu podívat. Nakonec byla Kájina ještě ten den pasována na krotitele holubů, neboť se jí ve skleníku podařilo přimět Ferdu, aby jí seděl na ruce.

Pak to vypadalo, že Ferda zůstane u Lů s křepelkami, akorát mu na podzim na výstavě pořídíme kámošku, aby tam nebyl sám. Jenže v polovině léta dostala Lů doma na holuba zákaz a vypadalo to, že ho budeme muset vypustit zpátky do volné přírody. Pak ale přišla Kájina se spásným nápadem, že doma dřív holuby chovali a holubník tam zůstal, takže pokud to doma dovolí, mohl by se Ferda přestěhovat tam.

Holubník sice potřeboval nějaké úpravy a hlavně pořádně vyčistit, ale jinak zde byl pobyt holubů schválen. Když se pak pořizovali další holubi, vzaly jsme s sebou k chovateli i Ferdu. A na základě posouzení chovatele a „zaručených“ rad z internetu, jsme Ferdu vyhodnotily jako samici.

Pořídily jsme tedy teď už Ferdičce, samce poštovního holuba, kterého jsme pojmenovaly Shadow. Byli spolu zavřeni v kleci, ale nějak se pořád nemohli snést tak, aby seděli oba na jednom sedátku. A když se pak vypustili do holubníku a začaly „námluvy“, začala se Ferdička projevovat jako úplně typický samec.

Tím pádem jsme Ferdičce opět vrátily jméno Ferda, a protože se začal Ferda párovat se samicí rakovnického kotrláka, jely jsme mu radši pořídit samici poštovního holuba. Přepárování proběhlo v pořádku a dnes se už Ferda i jeho „paní“ starají o svá i naše první holoubata. Ferda bral to otcovství zprvu laxně a na sezení docela prděl (možná proto taky seděli na vajíčkách skoro měsíc). Pak se do toho opřel a poctivě seděl až do vylíhnutí holoubat.

Na závěr bych jenom chtěla podotknout, že pohlaví holuba se dá stoprocentně určit jedině podle chování, protože i zkušený chovatel se může splést a o radách z internetu ani nemluvě.

P.S. O tom, jak jsme přišly k dalším holubům si můžete přečíst v článku „Jak jsme se staly začínajícími chovateli (resp. chovatelkami)“